Komunikace


Velmi důležitým parametrem pracovních procesů je úroveň komunikace. Komunikace může nabývat více forem. Je nutno uvážit, jaký charakter a záměr má komunikace představovat. Dle charakteru komunikace jsou přirozeně kladeny určité požadavky na jedince, který vždy musí používat určitou formu komunikace. Budeme-li se nadále zabývat komunikačními požadavky s vnitropodnikovým záměrem, můžeme komunikaci rozdělit dle směru na vnější a vnitřní. Vnitřní komunikace je specifická dle pracovního zaměření jednotlivců, kteří tvoří pracovní tým. V rámci úzkoprofilového týmu se vždy vytvářejí slangové pojmy, které, ač nejsou odbornou definicí, znamenají pro jedince týmu přesně myšlenou věc. Vnitřní komunikace v týmu bývá převážně společensky uvolněná a plně v kompetenci mezilidských vztahů. Opakem je vnější komunikace. Zde se za standard považují aktuální společenské předpoklady slušného chování. Vnější komunikace je aplikovaná na jiný druh společnosti s jinými vlastnostmi, a to jak společenskými, tak profesionálními. Na kvalitu vnější komunikace musí vždy každý podnikový model brát velký ohled, neboť je to jeden z nejdůležitějších parametrů tvorby image společnosti. Charakter a záměr vnější komunikace je individuální, zpravidla je zaměřen na zájmy zákazníka. Podmínkou správné vnější komunikace je především přizpůsobit se na potřeby zákazníka. A to jak na jeho spotřebitelské požadavky, tak na jeho individuální formu komunikace.