|
 |
CCM
(Postupná porovnávací metoda)
|
 Princip srovnávací metody pro identifikaci poruchy spočívá v postupném porovnávání určitých částí. Tyto části jsou naše funkční bloky, o kterých si myslíme, že jejich činnost je nám známá. Nevýhodou této metody je třeba mýt k dispozici dva stejné přípravky. Jeden špatný, ten co se opravuje. A druhý, který je evidentně funkční. Metoda se dá aplikovat i v činnosti (pod napětím), ale musíme si uvědomit možný vliv cizího napětí na vlastní měření. Zde bych doporučoval techniku napěťového proměřování. Základním rysem metody CCT (continuit compare technologi) je ve vlastním porovnávání námi určených částí, které mohou být i samostatné součástky. Jakákoli odlišnost v měření porovnávaných součástek funkčních bloků nemusí hned signalizovat špatnost měřené součástky. Zde je třeba skutečně dobře znát chování a vlastnosti jak součástky měřené, tak i součástek obvodově (kolem) připojených. Možné a nejčastější kombinace jsou právě rozebrány individuálně
Není-li měřeno v činnosti (oba moduly nejsou pod napětím) můžeme použít techniku odporovou. Ta spočívá v systematickém proměřování pasivních součástek a jejich možnou identifikaci, způsobenou pávě rozdílem mezi moduly. Pasivních součástek proto, protože u aktivních je možné jiné chování pod napětím.
Neobsahují-li moduly příliš složité (nám jednoznačně nejasné) zpětné vazby, můžeme se pokusit imitovat některé možné stavy výstupních hodnot a navzájem je opět porovnávat. A známou technikou "od zadu do předu" nebo obráceně se pokusit blíže identifikovat místo poruchy.
Nemusí být ani problém některé části (funkční bloky) nahradit stejným z jiného fungujícího modulu. To nám opět může pomoci najít přibližné místo poruchy. Technika "nahrazení/vyřazení" bývá dosti účinná, obsahuje-li modul více poruch, u kterých by se s běžnými technikami nedosáhlo správného efektu.
Techniky opravování
|
Dle možností a způsobů se rozeznává několik technik pro měření, zkoušení a identifikaci poruchy. Samozřejmě, že celková diagnóza je dána součtem více použitých technik. Je důležité zvolit co nejefektivnější metodu a techniku. Možnosti nám nemusí umožnit použít všech známých technik. Důvodem může být třeba nepřetržitý provoz nebo i špatná fyzická dostupnost.
|
Napěťová technika
|
Tato technika vyžaduje, aby příslušný modul byl připojen na konstantní napájecí napětí. V případě, že si nejsme jisti s funkcí interního zdroje, použijme pro jistotu externí, abychom se vyhnuli případným problémům. Používáme-li metody CCT (porovnávání) používáme stejného jmenovitého napájecího napětí. Při použití jednoho zdroje musíme zajistit, aby se moduly nijak navzájem neovlivňovaly.
Měřící svorky voltmetru jsou pak připojovány paralelně k inkriminovaným součástkám. Výhodou je právě paralelní měření napětí, které si nevyžaduje mechanické narušení modulu. Inkriminované součástky jsou jak pasivní, tak aktivní.
|
Technika "od zadu do předu" a "zařazení/vyřazení" |
Tato forma hledání poruchy je často užívaná i při oživování. Uveďme si klasický příklad zesilovače. Ten se skládá z mnoha částí (předzesil., korekce,..koncový stupeň, zdroj). Každá tato část tvoří samostatný funkční celek. Vše spočívá v sledování cesty signálu. K použití se nabízí osciloskop, ale ten nemusí být vždy pravdivý. Pravdivý v tom smyslu, že signál je vidět, ale jeho atributy (barva, šum, srozumitelnost) nepoznáme. Signál je někdy výhodnější sledovat klasickým sluchátkem nebo reproduktorem. Jeden vývod uzemníme a druhým vývodem testujeme vazební místa. Z hlediska bezpečnosti je dobré do cesty reproduktoru vložit sériový kondenzátor (220nF-10mF). Jsme-li ve vstupních oblastech, kde je signál slabí, použijme externího zesilovače. Je to technika vyřazení/zařazení. Těmito technikami lze určit přibližné místo poruchy u obsáhlejších zařízení.
|
|
|
