|
 CSM
(Continuit Syntet. Metod, postupná skládací metoda)
CSM je analogií CAM s rozdílem praktického využití. CSM je postupné skládání menších obvodů do větších. CSM je vyvinuta pro konstruktérskou a vývojovou činnost, kdežto CAM je zaměřena pro výuku a studium. CSM je aplikována na znalost konkrétních funkčních obvodů, které jsou spojovány do větších funkčních bloků. Dle způsobu zapojení vznikne větší eklektický obvod, který bude vykonávat definovanou funkci. Opět tento celek může být považován za další funkční blok v jiné, vyšší úrovni.
Obr.1: Vývojové funkční blokové schéma metody CSM
...
 Základní funkční blok
Jedná se o takový funkční blok, který jsme schopni chápat ještě reálně dle napěťových, proudových a hlavně časových parametrů. Jednoduše řečeno: chápat obvod ještě ze strany součástek tištěného spoje. Měli bychom znát dobře elektrické schéma obvodu, U a I poměry součástek a statické parametry. Přirozeně hranice základního funkčního bloku může být u každého jiná. Rozdílností mezi CAM a CSM je právě v hranicích funkčních bloků. CAM používá pro výuku standardizovaných funkčních bloků, kdežto u CSM si hranici základního funkčního bloku zvolí konstruktér sám dle svého uvážení a schopností.
Obr.2: Modulový vývoj základních FB do nových funkčních bloků
...
 Funkční blok
Funkční blok je elektrický obvod, nebo jeho část, která již o samotě vykonává nějakou činnost. Například se jedná o generátor, stabilizátor a pod. Přirozeně se již nejedná o nejzákladnější zapojení, bez přídavných stabilizačních a zpětných vazeb. V případě generátoru obdélníkového napětí se každému vybaví astabilní klopný obvod. AKO by byl základní funkční blok. Dnes se používají již zcela jiné obvody pro tvorbu obdélníku a jejich konstrukce je mnohem složitější. To je další z důvodů tvorby funkčních bloků. Každý obvod je doplněn mnoha jinými součástkami, které by nám vizuálně znepřehlednily orientaci ve schématu. U funkčního bloku nás zajímají vstupně výstupní parametry a vlastní funkce obvodu. Jedná se tak trochu o černou skříňku, ale tento termín jsme nahradili pojmem funkční blok. I funkční bloky lze dále spojovat do větších elektrických obvodů. Potom mluvíme o tzv. integrovaném funkčním bloku.
Obr.3: Modulový vývoj FB do nových integrovaných funkčních bloků
...
 Integrovaný funkční blok (IO)
Je obvod vytvořen z mnoha různých funkčních bloků a je integrován do samostatné elektronické součástky nejčastěji zvané integrovaný obvod. Integrovaný funkční blok je fyzicky umístěný na jednom čipu, proto mluvíme o IO. Víme, že IO je součástka funkční a disponuje vstupně výstupními piny. Každý IO je složen z mnoha funkčních bloků, které jsou vždy zapojeny individuálně, a to dle účelu využití. Kdybychom jako konstruktéři vytvářeli nové zapojení, vytvořili by jsme skupinu funkčních bloků, které by fyzicky zabíralo hodně místa na tištěném spoji. Měli bychom použít právě zmiňovaného integrovaného funkčního bloku, resp. IO. V praxi by to znamenalo nechat si zákaznicky vyrobit nový typ IO.
Obr.3: Modulový vývoj integrovaných FB do nových modulů
...
 Modul
Spojováním vlastních IO dostáváme další elektrický obvod, který již můžeme nazývat modul. Fyzicky se jedná již o konečné řešení do formy tištěného spoje. Tento modul již vykazuje více možností a funkcí, proto se v této úrovni začínají přidávat obvody pro řízení. Modul, jakožto tištěný spoj, disponuje konektorovým připojením k ostatním modulům. Spojováním modulů nám již vzniká systém, který je opatřen řídící jednotkou a komunikačními kanály. Již zde se začínají objevovat sběrnice, které slouží pro přenos informací mezi jednotlivými moduly.
...
 Systém
Systém je pojem, který může skýtat více vysvětlení. Jeho základním rysem je spojovat a řídit události v jiných podřízených modulech. Systém definuje jeho výkon, který je odvozen z mnoha parametrů, které určují nejnižší prvky, a to pasivní a aktivní součástky. Jedná se především o hranici nejvyššího pracovního kmitočtu.
|
|
