Astrologie Astronomie Bankovnictví Biologie Botanika Cirkev Cizí slova Digitální technika Digitální fotografie Digitální televize Elektronika
Evropská unie GPS navigace Historie a dějepis Chemie Informační technologie Kancelář Kominictví Kosmetika Lékařství Německý jazyk Osobnosti světa Osobnosti vědy
Právo a zákon Psychologie Škola Telekomunikace Videotechnika Výchova Vzduchotechnika Wifi technika Zbraně Zdravá výživa Zdravotnictví Zubařství
   
Výpis pojmů v modulu [cirkev] od: 1 záznamu

abatyše
lat. abbatissa, z lat. abbas — opat; odvozený termín, označující „matku představenou“ ženské řeholní (mnišské) komunity; zkomolením vzniklo i české slovo „jeptiška“, často (a nepřesně) užívané pro označení řeholnic obecně [vizte opat, mnich / mniška, řeholník / řeholnice]
[cirkev]

arciopat
lat. archiabbas / archiabbatia; čestné tituly představeného zvlášť významného kláštera a kláštera samotného, často jde o nejstarší klášter na daném území. V Čechách byly papežem Janem Pavlem II. tyto tituly uděleny opatu A. Opaskovi a břevnovskému klášteru r. 1993. [vizte opat, opatství]
[cirkev]

bazilika
řec. basiliké stoá – královské sloupořadí, původně antická veřejná stavba; křesťanská liturgická (bohoslužebná) stavba (kostel) o lichém počtu lodí (1, 3, 5) se střední lodí převýšenou nad boční tak, že je přímo osvětlená okny. Nyní se tohoto označení používá i pro některé kostely jiné stavební koncepce, pokud jim byla papežem udělena zvláštní (obvykle čestná) privilegia [vizte liturgie]
[cirkev]

farář
lat. parochus, z řec. parochos – původně označení pro dodavatele zásob cestujícím úředníkům, státem placeného hostinského při státních silnicích; ten kdo má právo rozdělovat, udílet. V křesťanském významu kněz – duchovní správce stanoveného obvodu církevní správy – farnosti. Duchovní správa zahrnuje právo a povinnost kněze sloužit mši svatou, udělovat další svátosti, kázat – obecně provázet jemu svěřenou obec věřících životem podle evangelia [vizte kněz, farnost, liturgie, svátosti]
[cirkev]

farnost
řec. paroikia – oblast, sousedství; trvale zřízený obvod církevní správy (obvykle část města, jedna nebo více menších obcí) a v něm žijící společenství věřících, svěřené do duchovní péče knězi – faráři
[cirkev]

fortna
lat. porta – brána; do češtiny přešlo slovo přes němčinu, vstup do kláštera nebo klauzury, vrátnice [vizte klášter, klauzura]
[cirkev]

kapitula
lat. capitulum, zdrobnělina od caput – hlava; shromáždění mnichů, které spolu s představeným kláštera řídí komunitu (konvent) mnichů a spravuje záležitosti kláštera [vizte opat, klášter, konvent, kapitulní síň]
[cirkev]

generální kapitula
shromáždění představených klášterů a volených zástupců z řad mnichů jednotlivých klášterů spojených v kongregaci, kterou řídí a spravuje její záležitosti [vizte kapitula, kongregace]
[cirkev]

kapitulní síň
místnost pro shromáždění mnichů k projednávání záležitostí konventu (komunity) [vizte kapitula, konvent]
[cirkev]

klášter
lat. claustrum – ohrazené, uzavřené místo; objekt, kde žije společenství (komunita / konvent) mnichů nebo mnišek. Podle ustanovení Řehole sv. Benedikta má být každý klášter samostatný a soběstačný, vybavený všemi prostředky materiálními i duchovními (zdroj vody, zemědělská půda, mlýn, dílny, kostel, později též knihovna nebo i škol; když benediktinské kláštery začaly plnit úkoly spojené s uchováváním a šířením kulturních statků, v rámci klášterů byly nadále rozlišovány prostory přístupné osobám nepatřícím ke komunitě a vlastní obydlí komunity a další prostory veřejnosti nepřístupné [vizte klauzura, konvent, prelatura]
[cirkev]

klauzura
lat. claudere – zavřít, clausura – uzavřený prostor; obytná budova pro členy konventu, část kláštera nepřístupná veřejnosti; též označení pro právní předpisy, které stanovují pravidla pro vztah řeholních osob k okolí v místě, kde společenství mnichů / mnišek žije [vizte klášter, konvent]
[cirkev]

kněz
v římskokatolické a pravoslavné církvi osoba, která vykonává kultovní a obřadní úkony, v nichž zastupuje (přesněji reprezentuje) společenství věřících před Bohem; věřící křesťan, který obdržel svátost kněžského svěcení, jímž získal oprávnění (moc) udělovat další svátosti. [vizte farář, farnost, liturgie, svátosti]
[cirkev]

kompletář
liturgie hodin
[cirkev]

benediktinská konfederace
Benedikt z Nursie psal svou Řeholi pro jím založený a vedený klášter na Monte Cassinu; i když zřejmě předpokládal, že by podle ní mohly žít i komunity jiných klášterů, nezakládal „řád“ v tom smyslu, jak později vznikaly skutečné řády – společenství s hierarchickou územní strukturou a centrálním řízením (např. dominikáni, františkáni, jezuité apod.). Není přesné mluvit o „benediktinském řádu“, benediktinské mnišství je představováno souhrnem klášterů žijících podle Řehole sv. Benedikta, které jsou právně i administrativně samostatné. Během staletí se však jednotlivé kláštery spojovaly do vyšších organizačních celků, obvykle na územním principu. Tato sdružení – kongregace – měla různou strukturu a míru centralizace. V současné době jsou benediktinské kláštery sdruženy do jedenadvaceti kongregací; Slovanská benediktinská kongregace sv. Vojtěcha byla ustavena r. 1945, obnovena byla po r. 1989; dnes jsou jejími členy kláštery v Čechách, na Moravě, ve Slovinsku a Chorvatsku. R. 1893 se (tehdy existující) kongregace spojily do tzv. Benediktinské konfederace, k niž postupně přistupovaly ty, které se měnily nebo nově vznikaly. Konfederace nemá charakter centralizující organizace, jde o zastřešující „fórum“, jehož účelem je efektivní komunikace a spolupráce mezi jednotlivými kláštery a kongregacemi v celosvětovém měřítku [vizte OSB, generální kapitula, opat-praeses, opat-primas]
[cirkev]

konvent
lat. conventus – shromáždění, společenství řeholníků / řeholnic jednoho kláštera; označení pro budovy, které tato společenství obývají [vizte klauzura]
[cirkev]

krypta
zaklenutý liturgický (bohoslužebný), původně i pohřební, prostor; součást chrámu, obvykle umístěná ve východním závěru kostela a částečně zapuštěná pod povrch okolního terénu (polosuterénní prostor)
[cirkev]

liturgie
řec. léitos érgon – veřejný úkon (čin), leitúrgia – veřejná služba, v klasické řečtině označení pro službu státu (obci) nebo bohům – bohoslužba; obecně kultovní úkon, jednání vyjadřující slovy a gesty vztah člověka k božské skutečnosti. Vlastní křesťanskou liturgií (bohoslužbou) v užším smyslu slova je připomínka a zpřítomnění Kristova života, zvěstování evangelia („dobré zprávy“ o vztahu Boha k člověku) a Kristovy spásné oběti na kříži. Děje se tak v hlásání Božího slova (čtení z Bible a kázání) a v eucharistii (řec. díkůčinění), v katolické liturgii se tak označuje modlitba díků za Kristovo spásné konání, která je součástí každé mše svaté a předchází ústřední části liturgie – proměňování chleba a vína v tělo a krev Kristovu a jejich přijímání shromážděnými věřícími. Označení „mše svatá“ pochází z lat. „ite, missa est“ „vyjděte, (shromáždění) je propuštěno“, zvolání, jímž je věřícím oznamován konec obřadu. V širším slova smyslu se v katolickém pojetí označuje jako liturgie i společná denní modlitba
[cirkev]

liturgie hodin
lat. liturgia horarum, officium divinum – modlitba hodin, denní modlitba církve: každodenní kněžská a mnišská povinnost modlitby v několika denních dobách. V původní podobě, kterou přebírá i sv.Benedikt ve své Řeholi, vypadala následovně: matutinum (jitřní, při rozednění), prima (první hodina po východu slunce), tertia (třetí hodina po východu slunce, cca devátá dopoledne), sexta (šestá hodina po východu slunce, poledne), nona (devátá hodina po východu slunce, cca třetí odpoledne), nešpory (lat. vesperae, při západu slunce), kompletář (lat. conpletorium, poslední (závěrečná) modlitba (bohoslužba) dne). V nynější podobě je struktura denní modlitby církve jednodušší: officium lectionis (modlitba se čtením, „hodinka četby“, není vázana na konkrétní dobu dne), laudes (ranní chvály), tertia, sexta a nona (obecně „modlitba během dne“, závazná je pouze jedna z nich), vesperae (nešpory, večerní chvály), conpletorium (kompletář, modlitba před spaním)
[cirkev]

mnich
lat. monachus z řec. monachos, monos – samotný, jediný; původně o samotě žijící asketa (askeze = cvičení, odříkání), v záp. Evropě se již v pozdní antice začalo tohoto termínu užívat k označení osob žijících v komunitě řídící se určitým souborem pravidel – řeholí. Samota jednotlivce přešla do podoby alespoň do nějaké míry zachovávaného odloučení celé komunity od okolního prostředí, tento důraz, i když je přizpůsobován daným podmínkám a možnostem, vytváří charakteristiku vlastních mnišských řádů (benediktinů, cisterciáků, trapistů, celestinů, kartuziánů a baziliánů, a také ženských větví těchto řádů) oproti jiným formám řeholního života. [vizte řeholník / řeholnice]
[cirkev]

novic
osoba připravující se na život v řeholním stavu ve zkušební době (noviciát); podle Konstitucí Slovanské benediktinské kongregace trvá noviciát jeden rok, po jehož absolvování může novic/-ka složit první (časově omezené) řeholní sliby
[cirkev]

15alt=Zobrazit předchozí záznamy Zobrazit další záznamy




 Wikipedie   Seznam stránek   Kapitoly témat   Významné servery   Klíčová slova 








Otevře hlavní stranu společnosti AmaPro