Astrologie Astronomie Bankovnictví Biologie Botanika Cirkev Cizí slova Digitální technika Digitální fotografie Digitální televize Elektronika
Evropská unie GPS navigace Historie a dějepis Chemie Informační technologie Kancelář Kominictví Kosmetika Lékařství Německý jazyk Osobnosti světa Osobnosti vědy
Právo a zákon Psychologie Škola Telekomunikace Videotechnika Výchova Vzduchotechnika Wifi technika Zbraně Zdravá výživa Zdravotnictví Zubařství
   
Výpis pojmů v modulu [digitalni_technika] od: 1 záznamu

Protokol AAL 1
Protokol AAL 1 podporuje třídy služeb s konstantní bitovou rychlostí (Constant Bit Rate - CBR). Podvrstva segmentace a zpětného složení (Segmentation and Reassembly - SAR) přijímá od podvrstvy konvergence (Convergence Sublayer - CS) 47 bytů dat, která doplňuje o jeden byte záhlaví. Toto záhlaví se skládá z jednobitového pole identifikátoru podvrstvy konvergence (Convergence Sublayer Indicator - CSI), které slouží pro přenos indikace podvrstvy CS pro případ ztráty nebo špatného zapouzdření. Další tři bity nesou informaci o pořadovém číslu SN (Sequnce Number). Další část hlavičky se skládá ze zabezpečení pořadového čísla. Tři bity slouží pro zabezpečení cyklickým kódem a jeden bit slouží pro paritní zabezpečení předchozích sedmi bit
[digitalni_technika]

Protokol AAL 2
Protokol AAL 2 je určen pro službu s proměnnou bitovou rychlostí (Variable Bit Rate - VBR). Hlavní využití tohoto protokolu je pro přenos zkomprimovaného videa. Kromě přenosu dat musí zajistit i přenos synchronizační informace mezi vysílačem a přijímačem. Struktura datové jednotky podvrstvy segmentace a zpětného složení (Segmentation and Reassembly - SAR) je znázorněna na obrázku. Je vidět, že se skládá ze záhlaví a ze zakončení. Záhlaví obsahuje pořadové číslo Sequence Number (SN) a pole určující typ informace Information Type (IT). Toto pole rozlišuje začátek, prostřední a poslední datovou jednotku spojení. Dále určuje, kdy se jedná o přenos uživatelských dat a kdy o přenos synchronizačních informací. Pole indikátoru délky (Lenght Indication - LI) určuje počet použitých byte v informačním poli a pole zabezpečení (Cyclic Redundance Code - CRC) slouží pro ochranu uživatelských dat proti chybám během přenosu.
[digitalni_technika]

Protokol AAL 3/4
Protokol AAL 3/4 je určen pro více služeb. V rámci jednoho spojení je možné pomocí multiplexování přenášet několik nezávislých informačních toků. Protokol může pracovat ve dvou módech. V případě tzv. 'message mode' přicházejí na rozhraní AAL datové jednotky přesně rozdělené s pevnou nebo s variabilní velikostí. V případě krátkých datových jednotek podvrstva SSCS (Service Specific Convergence Sublayer) může tyto jednotky sdružovat do bloků a na straně přijímače je zpětně rozdělit (Blocking/Deblocking). V případě dlouhých datových jednotek může podvrstva SSCS rozdělit datovou jednotku na kratší bloky a po přenosu je rekonstruovat (Segmentation/Reassembling). Tzv. 'streaming mode' se využívá v případě, kdy přicházející datové jednotky představují tok dat. Takto zachycená data mohou být sdružována do jednoho bloku nebo v případě delší informace mohou být přenesena po více částech. Datová jednotka podvrstvy segmentace a zpětného složení (Segmentation and Reassembly - SAR) se skládá ze záhlaví a ze zakončení. Dvoubitové pole Segment Type (ST) určí zda se jedná o první, o prostřední nebo o poslední segment. Čtyřbitové pole Sequence Number (SN) nese pořadové číslo segmentu. Desetibitové pole Multiplexing Identification (MID) slouží pro identifikaci nezávislého informačního toku v rámci spojení. Zakončení obsahuje šestibitové pole Lenght Indicator (LI) označující počet informačních bytů a desetibitové pole CRC (Cyclic Redundance Code) realizující zabezpečení proti chybám.
[digitalni_technika]

Protokol AAL 5
Protokol AAL 5 je modifikací protokolu AAL 3/4 a je určen pro rychlé a efektivní datové komunikace bez možnosti multiplexování více spojení. U tohoto protokolu datová jednotka podvrstvy segmentace a zpětného složení (Segmentation and Reassembly - SAR) nemá žádnou hlavičku. Data jsou segmentována po 48 bytech a jsou přímo vkládána do informačního pole ATM buňky. Protože datová jednotka neobsahuje pole pro indikaci délky, vyšší podvrstva musí dodávat informace vždy po celistvém násobku 48 bytů. Jeden bit v poli Payload Type (PT) hlavičky ATM buňky určí zda se jedná o první či o střední (hodnota 1) nebo o poslední segment (hodnota 0).
[digitalni_technika]

Segmentation and Reassembly - SAR
Podvrstva segmentace a zpětného složení (Segmentation and Reassembly - SAR) je nižší podvrstvou ATM adaptační vrstvy. Tato podvrstva zpracovává informace od vyšší podvrstvy, tj. od podvrstvy konvergence (Convergence Sublayer - CS) tak, aby měla formát informačního pole ATM buňky (segmentace) a zpětně poskládání informace z informačních polí ATM buněk (reassembing). Různé kombinace SAR a CS vytvoří různé přístupové body SAR a tím možnost poskytování různých služeb.
[digitalni_technika]

Convergence Sublayer - CS
Podvrstva konvergence (Convergence Sublayer - CS) vykoná přídavné funkce realizující multiplexování, detekci ztracených buněk nebo obnovení časování. Tato podvrstva může být dále členěna na část závislou na poskytované službě (Service Specific Convergence Sublayer - SSCP) a na část společnou (Common Part Convergence Sublayer - CPCS).
[digitalni_technika]

ATM Adaptation Layer - AAL
Funkcí ATM adaptační vrstvy referenčního modelu ATM je přizpůsobit uživatelsky nezávislou ATM vrstvu vyšší aplikační vrstvě . Z toho vyplývá, že vrstva AAL je závislá na službách. AAL vrstva je dělena do dvou podvrstev a to do podvrstvy segmentace a zpětného složení (Segmentation And Reassembly - SAR) a do podvrstvy konvergence (Convergence Sublayer - CS)
[digitalni_technika]

Aviable Bit Rate, ABR
Třída služeb s dostupnou přenosovou rychlostí je určena pro datové přenosy, které jsou schopny tolerovat změnu přenosové rychlosti i změnu zpoždění při přenosu. Třída služeb ABR využívá dostupné volné přenosové pásmo linky. U technologie ATM jsou charakteristickými parametry této třídy služeb hodnoty maximální přenosové rychlosti buněk (Peak Cell Rate - PCR) a minimální přenosové rychlosti buněk (Minimum Cell Rate - MCR).
[digitalni_technika]

ACR
Odstup ACR (Attenuation to Crosstalk Ratio) strukturované kabeláže se neměří, ale počítá. Je to rozdíl (v dB) mezi přeslechem na blízkém konci NEXT a útlumem. Počítá se pro každý pár zvlášť.
[digitalni_technika]

bluetooth
Systém Bluetooth je univerzální radiokomunikační systém, umožňující bezdrátový přenos hovorových a datových signálů s přenosovou rychlostí cca 1 Mbit/s na krátké vzdálenosti (do desítek metrů). Označení „Bluetooth“ je anglickým přepisem příjmení dánského krále Haralda Bluatanda, který před tisíci lety sjednotil vikingské kmeny. Systém pochází od firmy Ericsson (1998) a na jeho vývoji se podílela řada světových firem. Umožňuje bezdrátově propojit různá elektronická zařízení, například počítač, tiskárnu, scanner, aj. a tím odstranit komplikovaná propojení pomocí metalických kabelů. Systém tvoří malé síťové struktury, označované názvem pikonet („pikosíť“). Každé mobilní nebo pevné elektronické zařízení, které je součástí této sítě, obsahuje malý terminál v němž je umístěn rádiový vysílač a přijímač (transceiver) včetně procesoru základního pásma. Procesor základního pásma řídí činnost rádiové části, komunikaci v síti i komunikaci s hostitelským zařízením. V jedné pikonetové struktuře může mezi sebou vzájemně komunikovat až 8 terminálů, které jsou zabudovány přímo do různých hostitelských elektronických zařízení. Při nominálním výkonu jejich vysílačů 0 dBm, je možné spojení na vzdálenost až 10 metrů. Při použití pomocných zesilovačů se dosah systému zvýší až na cca 100 metrů. Přenosová rychlost signálu může být až cca 1 Mbit/s. Pokud je součástí sítě pikonet i mobilní telefon, je možný přístup i do celulární sítě. Podobně pomocí přístupového bodu obsahujícího malý terminál, je možný i přístup do místní sítě LAN. Na rozdíl od celulární struktury typické například pro radiotelefonní systém GSM, se v systému Bluetooth používá tzv. topologie „ad hoc“. Příklady sítě pikonet jsou uvedeny na obrázku. Na obrázku a) je nakreslena komunikace bod-bod (point to point), na obrázku b) komunikace bod-více bodů (point to multipoint). Jednotlivé terminály jsou si rovnocenné a neexistuje mezi nimi žádná hierarchie. Avšak terminál, který první iniciuje sestavení sítě, se stává řídící jednotkou (master) a plní řídící funkci spočívající v identifikaci účastníků, zajištění jejich vzájemné synchronizace, atd. Ostatní terminály (účastníci) se stávají podřízenými jednotkami (slave). Tyto funkce jsou však dočasné a zanikají s ukončením spojení. Při následující komunikaci může funkci řídící jednotky plnit jiný terminál. V případě, že v oblasti sítě pikonet pracují i jiné sítě pikonet, vzniká rozptýlená ad hoc topologie (scatter ad hoc, scatternet), jejíž příklad je nakreslen na obrázku c). Libovolný terminál (účastník) může být zapojen současně i v několika sítích pikonet a v každé z nich může plnit jinou funkci.
[digitalni_technika]

OSS - Operační subsystém
Operační subsystém OSS (Operation Support Subsystem) zajišťuje servis a koordinuje funkci celého systému (provoz, údržba, opravy poruch, atd.). Jeho součástí je provozní a servisní centrum OMC (Operational and Maintenance Centre), administrativní centrum ADC (Administrative Centre) a centrum managementu sítě NMC (Network Management Centre).
[digitalni_technika]

multiplexy vyšších řádů
O multiplexech vyšších řádů budeme hovořit na příkladu sítě SDH, která je v této souvislosti vhodná pro popis a navíc je aktuální. Základní strukturou sítí SDH je kruhová struktura která umožňuje vytvářet pružně náhradní a obchozí cesty při různých poruchách uzlů nebo přetržení vlákna. Umožněno je také obnovení distribuce synchronisace. Ve vyšších úrovních se vyskytuje též polygonální struktura.Kruhová síť SDH je na uvedeném obrázku. Přenosové systémy synchronní digitální hierarchie jsou vytvářeny dvěma základními bloky a to synchronními multiplexory -SMX a crossconecty -VCX. Někteří výrobci nabízejí též speciální bloky (synchronní linkové systémy) pro linkový trakt SDH (obdoba opakovačů), výhodnější je však využít stejné bloky pro koncová zařízení i linkový trakt, zachována je též možnost vkládat a odebírat toky dat.Ve zkratkách existuje zatím značná nejednotnost. Existují různé zkratky pro stejné bloky. Tak např. CCM (Cross Connect Multiplex) je programově řízený digitální rozváděč, tedy crossconect. Stejné zařízení je mnohdy označováno zkratkou VCX a jindy je crossconect nazýván 'Synchronní digitální rozváděč - SDXC (Synchronous Digital Hierarchy Cross Connect)'. Obdobně fungující programově řízené vydělovací zařízení bývá označeno zkratkou ADM - Add and Drop Multiplex. Systém dohledu a řízení sítě bývá označen zkratkou OAM - Operation, Administration and Maintenance apod. Důležitá je normalizace optického rozhraní , protože by měla umožňovat propojovat přes optická rozhraní zařízení různých výrobců. V současnosti je normalisace dodržována především u hardware, software bývá mnohdy firemní, nekompatibilní. Postupně však dochází ke sjednocování i u software.
[digitalni_technika]

digitální modulace
Digitální modulace v přenosové technice jsou úzce spjaty s časovým dělením kanálu (Time Division Multiplexing –TDM). TDM je umožněno skutečností, že pro úplnou rekonstrukci signálu není nutné přenést všechny jeho hodnoty, ale že signál s frekvenčně omezeným spektrem je úplně popsán posloupností vzorků, je-li pro vzorkovací frekvenci fvz splněn vzorkovací teorém. V mezeře mezi dvěma vzorky lze pak přenášet vzorky jiných vstupních signálů. Použít digitální modulaci ovšem neznamená automaticky též použít metodu časového dělení kanálu a naopak. Digitální modulace předpokládají tři postupné kroky: vzorkování, kvantování a kódování. Vzorkování zajistí vzorkovací spínač - vytvoří impulsní modulaci, nejčastěji PAM, splněn musí být vzorkovací teorém. Kvantování znamená, že je vytvořen omezený počet kvantizačních stupňů Nkv=2Nkd, kde Nkd je počet bitů, jimiž se bude kódovat a každému vzorku je přiřazen jemu nejbližší kvantizační stupeň (vznikne menší či větší kvantizační zkreslení). Počet hodnot je omezený a zcela určitý, velikost se mění skokem. Kodér přiřadí každému kvantizačnímu stupni číselnou kódovou kombinaci a kvantovaný vzorek do ní zakóduje.Příčinou kvantizačního zkreslení je rozdíl mezi nekonečným počtem vstupních a konečným výstupních hodnot, digitální modulace bez kvantizačního zkreslení nejsou možné. Chceme pochopitelně, aby kvantizační zkreslení bylo co nejmenší, to znamená útlum kvantizačního zkreslení co největší, a pokud možno konstantní pro všechny výšky vzorků. To však při lineárním kódování není možné, protože vzorky s menší výškou jsou relativně více zkresleny, než vzorky s větší výškou. Proto se u digitálních modulací používá komprese. Existují v podstatě tři metody, jak ve vysílači vzorky komprimovat, tj. výšky malých vzorků zvýraznit a výšky velkých vzorků ponechat tak, aby útlum kvantizačního zkreslení byl konstantní. Pomocí expanze v přijímači se vzorkům vrátí původní rozsah a poměr jednotlivých výšek.
[digitalni_technika]

Modulace ADM
Modulace ADM (Adaptive Delta Modulation - česky Adaptivní modulace delta) se liší od klasické jednobitové delta modulace DM tím, že velikost jednotlivých stupňů není konstantní, ale mění se v závislosti na průběhu modulovaného signálu, hovoříme o adaptivní kvantizaci. Výška vstupního signálu je omezována méně než u neadaptivní DM. Nejjednodušší řešení spočívá v tom, že pokud je uxvětší než usl je každý následující stupeň 1,5 násobkem předchozího, pokud je tomu naopak je každý následující stupeň polovinou předchozího. Častěji se používá řízení velikosti stupňů podle průběhu slabikové obálky, frekvence a jiné složitější způsoby.
[digitalni_technika]

Modulace DPCM
DPCM (Differential Pulse Code Modulation) – Diferenční pulsně kódová modulace kóduje pomocí PCM rozdíl mezi skutečnou a predikovanou (předpokládanou) velikostí vzorku. Někdy se česky nazývá také DPCM -Diferenciální PCM. Predikci lze uskutečnit s ohledem na znalost libovolného počtu předchozích vzorků, většinou postačí dva až tři předchozí vzorky, v mezním případě pouze jediný.Zřejmě platí, že u většiny reálných signálů lze velikost vzorku odhadnout ze znalosti předchozích vzorků a rozdíl mezi skutečným vzorkem a jeho predikovanou hodnotou bude menší než celý vzorek. Proto je modulací DPCM většinou kvantováno jemněji nežli modulací PCM a např. v telefonii lze při stejném kvantizačním zkreslení ušetřit až dva bity z osmi. Modulace DPCM se však příliš nepoužívá, protože podstatně lepší výsledky dosahuje její adaptivní varianta ADPCM.
[digitalni_technika]

Modulace ADPCM
ADPCM (Adaptive Diferential Pulse Code Modulation) – Adaptivní diferenční (někdy diferenciální) pulsně kódová modulace bere v úvahu skutečnost, že není konstatní střední výkon signálu, tedy zjednodušeně v telefonii konstantní hlasitost hovoru a proces tedy není stacionární. Také korelační funkce není ve skutečnosti konstantní. ADPCM přizpůsobuje kvantování zejména velkým změnám středního výkonu kódovaného signálu (hlasitosti) - obrázek a), popřípadě přizpůsobuje kvantování navíc krátkodobým změnám hustoty rozdělení okamžitých hodnot signálu – obrázek b). Rozdílové vzorky rn vznikají stejně jako u DPCM. Podle jejich efektivních hodnot je měněna v řízeném zesilovači jejich výška, následuje pevná kvantizace. Užívá se též možnost proměnné kvantizace s různou šířkou kvantizačních stupňů kvantizátoru při neřízené výšce rozdílových vzorků. Prediktor postačí většinou druhého řádu, velké zvýšení kvality přenášeného signálu zajistí průběžná optimalisace koeficientů ck predikčního filtru vzhledem ke korelační funkci signálu. Nutnost přenášet informaci o změnách ck do přijímače snižuje atraktivnost tohoto postupu, protože nemůžeme snížit přenosovou rychlost. Proto jsou koeficienty ck nastaveny většinou pevně. Často lze zisk řízeného zesilovače měnit v závislosti na efektivní hodnotě rozdílových vzorků rn pouze skokem např. pro čtyři hodnoty zisku odstupňované po 6dB. Přepínaný převodník PAM/PCM a zpětný převodník PCM/PAM mají k dispozici např. čtyři různé kompresní a jim odpovídající expanzní charakteristiky, které jsou přepínány podle okamžité hodnoty hustoty rozdělení rozdílových vzorků rn. Hlavním půvabem ADPCM v telefonii je možnost při stejném útlumu kvantizačního zkreslení (a tím stejné kvalitě přenosu) snížit přenosovou rychlost jednoho zakódovaného telefonního kanálu z 64kbit/s na 32kbit/s, tedy snížit počet bitů, jimiž je kódováno, z osmi na čtyři. Kdybychom chtěli použít přenosové prostředky vybudované pro PCM a zachovat elektrický rámecE1, v němž ovšem místo 30 telefonních kanálů bychom jich přenesli 60, museli bychom sdružit pomocí ADPCM dva systémy PCM. Doporučení ITU-T by byla pochopitelně zachována. Zařízení se nazývá transkodek PCM/ADPCM. Tato možnost se zatím nevyužívá, patrně proto, že v mnoha time slotech probíhá datový provoz 64 kbit/s, a ten by se použitím ADPCM nezefektivnil. Modulace ADPCM se naopak používá při např.komprimaci audio signálu (např. doporučení G.722) a jinde.
[digitalni_technika]

Měnič ADSL
Měnič ADSL (Asymmetric Digital Subscriber Line) kombinuje různé druhy modulace, není tedy měničem signálu v základním pásmu. ADSL pracuje na jediném symetrickém páru s dopřednou rychlostí 16-640 kbit/s a se zpětnou 1,544 kbit /s až 9 Mbit/s, obsahuje i standardní telefonní okruh. Pro oddělení jednotlivých kanálů se užívá kombinace frekvenčního a časového multiplexu včetně metody potlačení ozvěn. Použitá modulace je DMT/CAP, typ média 4 drát. Modulace DMT obsluhuje 256 kanálů se šířkou pásma 4 kHz, přičemž celková šířka pásma nepřesahuje 1,1 MHz. Na vysílání se používají kanály 6-31, na příjem 32 – 250. Splliter na straně ústředny umožní přenos mimo telefonní pásmo 4kHz.
[digitalni_technika]

měniče xdsl
Měniče pro digitální vysokorychlostní účastnické přípojky xDSL (x Digital Subscriber Line), tj.HDSL, SDSL, ADSL a VDSL patří do skupiny datových měničů v základním pásmu s potlačenou ss složkou (DMZP). Tyto nové typy datových měničů slouží k efektivnímu využití přenosových vlastností nestíněných metalických symetrických párů, většinou účastnických vedení. K podobnému účelu bylo vyvinuto také ISDN (Integrované služby digitálních sítí). Datové měniče xDSL se vyznačují velkou přenosovou rychlostí digitálních signálů až desítky Mbitps a sníženou chybovostí. Tím se blíží vlastnostem optických vláken.
[digitalni_technika]

Modulace DMT
Modulaci DMT (Discrete MultiTone) lze zařadit mezi modulace z více nosnými. Tato modulace rozdělí kmitočtové pásmo do řady sub-kanálů (u ADSL technologie je to 255). V jednotlivých sub-kanálech je aplikována QAM. Systém modulace DMT si lze tedy představit jako banku QAM modulátorů. Modulace je však realizována digitálně z využitím algoritmů FFT. Přesněji každému tónu je dle vysílaných bitů přiděleno dle konstelačního diagramu QAM komplexní číslo reprezentující amplitudu a fázi daného tónu. Prostřednictvím IFFT je realizován převod do časové oblasti. Takto vzniklé symboly jsou vysílány na přenosové médium. Rozměr konstelačních diagramů či bitů aplikovaných na jednotlivé nosné není fixně dán, ale závisí na odstupu SNR v dílčím sub-kanále, jež je měřen během inicializace. Jednotlivými tóny může být neseno 2,3,4,5,…15 bitů. Z toho je patrno, že jsou definovány konstelační schémata neobvyklé pro běžnou M-QAM modulaci. Pokud oba modemy podporují funkci bit-swap, může i během přenosu probíhat kontinuální re-alokace nosných. Duplexní provoz je řešen buď kmitočtovým dělením nebo sdílením kmitočtového pásma s využitím techniky potlačení ozvěny (Echo Cancellation). Modulaci DMT využívá např. ADSL technologie.
[digitalni_technika]

alias
K jednomu uživateli lze přiradit více uživatelských jmen, které se vztahují k původnímu učtu uživatele. Toto uživatelské jméno se nazývá „alias“. Pomocí aliasu má uživatel např. dvě uživatelská jména k jednomu účtu ale nikoliv dva různé účty. (Pozn.: výraz alias se v operačním systému Unix také používá pro přejmenování příkazu systému, jeho význam je tedy odlišný.
[digitalni_technika]

15alt=Zobrazit předchozí záznamy Zobrazit další záznamy




 Wikipedie   Seznam stránek   Kapitoly témat   Významné servery   Klíčová slova 








Otevře hlavní stranu společnosti AmaPro