Astrologie Astronomie Bankovnictví Biologie Botanika Cirkev Cizí slova Digitální technika Digitální fotografie Digitální televize Elektronika
Evropská unie GPS navigace Historie a dějepis Chemie Informační technologie Kancelář Kominictví Kosmetika Lékařství Německý jazyk Osobnosti světa Osobnosti vědy
Právo a zákon Psychologie Škola Telekomunikace Videotechnika Výchova Vzduchotechnika Wifi technika Zbraně Zdravá výživa Zdravotnictví Zubařství
   
Výpis pojmů v modulu [elektronika] od: 1 záznamu

rezistor
Rezistor je pasivní elektronická součástka, občas nazývaná odpor. Funkce spočívá ve vzniku úbytku napětí v elektrickém obvodě, nebo-li k omezení proudu v elektrickém obvodu. Zjednodušeně lze odpor přirovnat k vodiči (drátu), který vykazuje špatnou vodivost. Velikost hodnoty odporu je dána konstrukcí, množstvím a použitým materiálem. Nejčastěji se setkáváme s uhlíkovým materiálem pro tvorbu odporu. Konstrukce vlastního odporu se dělí na dva základní způsoby. Jedná se o drátové a vrstvičkové. Drátové odpory jsou již zastaralé a spočívaly v namotání izolovaného odporového drátu na nosnou keramickou trubičku. Později se tato metoda aplikovala na nanesení točené uhlíkové cestičky na keramický váleček. Podobnou výrobní technologií se provádí nalepení uhlíkového pásku přímo na tištěný spoj (SMD), nebo na keramickou destičku, kde místo nožiček jsou vodivé (lepící, pájecí) plošky. Množství uhlíkového materiálu též určuje výkon odporu.
[elektronika]

trimr
Je pasivní elektronická součástka využívající efektu rezistoru. Jednoduše lze říci, že se jedná o proměnný odpor. Konstrukčně se snažíme o co nejmenší velikost trimru a v obvodech se umísťuje do problematických míst. Jeho úkolem je při oživování umožnit regulaci (doladění). Regulace se provádí šroubováčkem při otevřeném krytu. Pro uživatele nebývají tyto regulační prvky přístupné. Konstrukčně trimr vypadá tak, že uhlíková vrstvička je na keramické nebo pertinaxové destičce nanesena do půlkruhu, kde kolem ní jezdí kovový jezdec s vyvedeným kontaktem. Dříve se používal jezdec jezdící přes cívkově namotaný odporový drát. Použití této formy v méně častém protáčení jezdce způsoboval oxidační problémy.
[elektronika]

potenciometr
Je pasivní elektronická součástka využívající efektu proměnného odporu jako u trimru. Jeho konstrukce je připravena na častější protáčení a bývá vybaven i točící oskou, která umožňuje nasazení knoflíku. Starší drátové potenciometry měly zcela opačný problém než trimry. Vlivem častého protáčení se jezdec mechanicky poškozoval. Také přejíždění jezdce přes odizolovanou část odporového drátu vytvářel jakýsi digitální efekt. To znamenalo, že nešlo plně lineárně měnit odpor, neboť se přeskakovalo po jednotlivých půlkách drátu. Dále se můžeme setkat s uhlíkovými potenciometry. Je to zvětšenina trimru. Bohužel po delší době projíždění jezdce dojde k vydrolení jemných uhlíkových zrníček, které způsobují chrčení v obvodech zpracovávajících zvuk.
[elektronika]

kondenzátor
Je pasivní elektronická součástka využívající efekt elektrostatického náboje vznikajícího mezi dvěma odizolovanými vodivými plochami. Určujícími parametry jsou styčná plocha, druh izolace a tloušťka izolace. Konstrukčně se kondenzátory řeší do formy svitku. Stočené vodivé pláště mohou mít poměrně vysokou kapacitu. S rostoucí hodnotou kapacity rostou i rozměry. Kvalita izolace mezi vodivými plášti určuje jak hodnotu, tak především kvalitu kondenzátoru. Ideálním dialektrikem (izolací) je vakům (i vzduch), ale to skýtá nemalé konstrukční problémy. Jako praktické dialektrikum se u nižších kapacit používá slída, nebo keramika. Ta má dobré protipůrazové vlastnosti. Mluvíme o suchých kondenzátorech. U kondenzátorů s vyšší kapacitou se používá dialektrika tzv. elektrolyt. Hlavní odlišností těchto kondenzátorů je nutnost dodržení polarity. Polarita zpravidla nemá vliv na funkci obvodu, ale při obrácené polaritě se rozkládá elektrolyt a snižuje se životnost kondenzátoru.
[elektronika]

cívka
Je pasivní elektronická součástka s analogicky opačnou frekvenční závislostí než kondenzátor. Zjednodušeně lze konstrukci cívky přirovnat k namotanému drátu na nějaké jádro. Ovšem i způsob namotání určuje výsledné parametry cívky. Cívka je definovaná svou indukčností, která se udává v H (Henry). Indukčnost je důsledek těchto parametrů: průřez a materiál vodiče (reálný odpor), tloušťka a materiál izolace (parazitní mezizávitová kapacita), počet otáček a způsob namotání. Velikost průřezu je velmi důležitá, neboť při menším průměru se zvětšuje reálný odpor cívky. Ideální cívka by měla mít nulový vnitřní odpor. Cívky se používají převážně u střídavých signálů. Tvoří hlavní části motoru a zde jsou zpravidla proudově namáhány. U vf techniky není nutno brát zřetel na výkonové parametry cívky. V těchto obvodech může i malé mechanické poškození tvaru cívky způsobit změnu parametrů v celém obvodu. Použití většího množství cívek přináší složitost matematických výpočtu. Obecně platí: čím menší hodnota indukčnosti (méně závitů), tím lépe cívka propouští nižší frekvence.
[elektronika]

elektronka
Je starší elektronická součástka pracující na principu emise elektronů z nažhaveného vlákna. Emitující částice jsou přitahovány ke kladně nabité elektrodě. Cestou prolétávají mřížkou, která pracuje jako řídící elektroda. Vše je uzavřené ve vakuu. Dle způsobu připojení zpracovávaného signálu dělíme elektronky na přímo a nepřímo žhavené. Dříve se elektronek používalo v rádiích a televizích. Dnes je plně nahradily tranzistory. Jejich nevýhodou byla větší elektrická spotřeba za žhavení vlákna a nutné větší napěťové rozdíly v obvodech. I jejich velikost značně ovlivňovala velikost celého zařízení. V důsledku emise částic do prostoru při žhavení vykazovaly elektronky menší životnost. Elektronky byly první součástky, u kterých se začalo používat konektorového způsobu zapojení do tištěného spoje. Příčinou byla častější výměna.
[elektronika]

baterie
Je elektronická součástka vykazující rozdílnost elektrických potenciálů (napětí). Používá se k mobilnímu přenosu zdroje elektrického napětí. Pracuje na principu vzniku elektrického napětí při chemické reakci. Definujícím parametrem je počet základních článků a objemová velikost článků. Počet základních článků udává (při sériovém zapojení) velikost napětí. Objemová velikost článků určuje výkon baterie. Obecně platí: čím větší velikost baterie, tím déle je baterie schopna dodávat elektrický proud při jmenovitém napětí. Některé baterie pracují i s obráceným procesem. Při přiloženém napětí se vnitřní chemická reakce vrací do předchozího stavu. Po nabití, je baterie opět schopna dodávat elektrický proud. Definujícím parametrem je počet nabití, což je zpravidla parametr určující cenu baterie. Baterie se konstrukčně řeší jako univerzální (tužkové) nebo s konektorem.
[elektronika]

mikrofon
Je elektronická součástka převádějící akustický signál na elektrický. Klasické starší uhlíkové mikrofony pracovaly na principu stlačování uhlíkových zrníček akustickým tlakem. Důsledkem změny objemu uhlíkových zrníček docházelo ke změně odporu, která vytvářela v elektrickém obvodě analogový signál. Při proudovém přetěžování docházelo k spékání uhlíkových zrníček a snižovala se dynamika signálu. Dnes se používají kondenzátorové a piezoelektrické mikrofony. Kondenzátorové pracují se změnou kapacity membrány, která je rozechvívána akustickým tlakem. To si vyžaduje speciální předzesilovací obvody. Piezoelektrické mikrofony reagují na akustický tlak vznikem mechanického (resp. elektrického) napětí. Mikrofon definují tyto parametry: frekvenční rozsah a linearita, citlivost, zisk, prostorová dynamika převedená na elektrickou a konstrukční řešení (velikost).
[elektronika]

sluchátko
Je elektronická nevýkonová součástka sloužící pro převod elektrického signálu na akustický. Sluchátka prošla jako mikrofon určitým vývojem, ale její základní konstrukce je stejná. Skládá se z membrány připevněné na cívce uložené v magnetickém poli. Průchod analogového signálu cívkou způsobuje její chvění v magnetickém poli. Plocha membrány přenáší chvění do volného prostoru. Vzhledem k plošné velikosti membrány a účelu sluchátka je hlasitost a prostorová intenzita malá. Sluchátek se používá v telefonních přístrojích, kde není potřeba kvalitnější reprodukce. U studiových sluchátek je nutno dodržet dobré parametry pro reprodukci zvuku. Sluchátka jsou konstruována jako zmenšené reproduktory. Sluchátka klasifikují tyto parametry: frekvenční rozsah a linearita, výkon, impedance.
[elektronika]

reproduktor
Je elektronická součástka sloužící pro převod elektrického signálu na akustický. Jedná se o velkoplošnou membránu upravenou do trychtýře, kde ve středu se nalézá cívka v magnetickém poli. Při průchodu proudu cívkou dochází k pohybu membrány, která pohyb přenáší do volného prostoru. Reproduktory se liší konstrukčně, a tím je určeno i jejich využití. Proto reproduktory dělíme na: basové, středové, výškové. V poslední době se používá tzv. ultra basových reproduktorů, pracujících jen na několika málo nízkých frekvencích. Zde se používá i tzv. „dynamického vyvažování tahu vzduchu“ pomocí otvorů k zadní části membrány. Pro dobrou reprodukci zvuku hraje i velkou úlohu tvar membrány. Definujícími parametry reproduktorů jsou: frekvenční rozsah a linearita, výkon, vytvoření prostorové dynamiky (záleží i na prostoru) a ochrana proti zpětnému odrazu a vzniku prostorové rezonance (pokrytí popředí membrány speciální látkou).
[elektronika]

diody
Je elektronická polovodičová součástka využívající polovodičový efekt v dotovaných materiálech. Dle základního materiálu dělíme diody na křemíkové a germaniové. Dle materiálu jsou určeny i definující parametry diod. Základní parametr je prahové napětí. To je určeno z použitého materiálu. Křemík 0,65V a germanium 0,45V. Objemové množství materiálu určuje výkon diody. Obecně platí: čím je dioda (přechod) mohutnější, tím je schopna pracovat s větším proudem. Pozor na barevné značení u stejně velkých (plastových) diod. Plastové diody jsou značeny barevným proužkem, určující i polaritu diody. U kovových diod je typové označení zpravidla natištěno a polaritu určuje tvar. U výkonových diod je určující parametr i doteková chladící plocha a její polarita. Styčná plocha přechodů obou materiálů určuje kapacitu diody a maximální závěrné napětí. Vf diody jsou konstruovány s minimální styčnou plochou, např. hrotové diody.
[elektronika]

zenerova dioda
Je polovodičová součástka využívající obnovitelného závěrného průrazu PN přechodu. Konstrukčně se jedná o speciálně upravenou diodu, která využívá pracovního režimu v závěrném směru. Speciální technologií se dosáhne toho, že se dioda v závěrném směru prorazí a drží průrazné napětí. Jedná se ovšem o opakovatelný průraz, takže zenerova dioda se nezničí. Průrazné nebo-li zenerovo napětí je dáno technologií výroby. Zenerova dioda se v propustném směru chová jako klasická dioda. Její označení je zpravidla dáno typem a zenerovým napětím. Definující parametr je i výkon diody, který určuje i maximální pracovní proud. Vlastní zenerova dioda je označena barevným kódem, ve kterém je také skryta informace o zenerovém napětí. Zenerové diody se používá u stabilizátorů napětí pro vytvoření referenčního napětí.
[elektronika]

tranzistory
Je polovodičová součástka pracující s dvojicí PN přechodu. Základní dělení tranzistoru určuje pořadí PN přechodů. Častěji používané NPN tranzistory a analogicky druhou skupinu tvoří PNP. Tranzistor pracuje jako elektronicky řízená dioda. Přechody jsou řízeny napětím, jejichž důsledkem jsou reakce jednotlivých proudů. Tranzistor lze zapojit více způsoby, každé je individuální. Tranzistory se dělí na bipolární a unipolární. Dělení je určeno ze způsobu ovládání přechodu. Přechody a jejich reakce jsou na průchozí proud nebo na vzniklé elektrické pole. Bipolární tranzistory se převážně používají ve výkonových obvodech. Unipolární pro svou menší spotřebu v logických obvodech a všude tam, kde není vyžadováno přílišného zatížení. Tranzistor je součástka se třemi (i čtyřmi) vývody v kovovém nebo plastovém pouzdře. Označení může být problematické, neboť některé tranzistory disponují právě opačným zapojením vývodů než jiné. Je nutno se informovat v katalogu. U výkonových tranzistorů je nutno brát na zřetel polaritu chladící plochy.
[elektronika]

tyristor
Je polovodičová součástka jako tranzistor, ale s přidaným jedním přechodem. Pracuje jako tranzistor s tím rozdílem, že po dosažení řídícího(spínacího) napětí se jeden PN přechod prorazí (opakovatelný průraz) a zůstává v tomto stavu po dobu, než dojde k jeho přepolarizování. Důsledek lze zjednodušeně nastínit asi takto: tyristor je tranzistor, který byl otevřen bázovým proudem, po přerušení bázového proudu se tranzistor zavře, ale tyristor je stále otevřený. Konstrukčně tyristor vypadá jako tranzistor. Odlišuje je pouze typové označení. Tyristor klasifikují podobné parametry jako tranzistor. Tyristoru se používá v obvodech řízení proudově silnějších zátěží. U střídavých napětí se výhodně využívá průchod sinusovky nulou (0V), které řídí cyklicky obvod tyristoru.
[elektronika]

led dioda
LED dioda je aktivní polovodičová součástka pracující s efektem vlnového vyzařování PN přechodu. Každá dioda má tendenci vyzařovat určitou vlnovou délku při polarizovaném PN přechodu. LED dioda je technologicky upravená tak, aby její vyzařování bylo v oblasti viditelného světla. LED dioda má obdobné vlastnosti jako normální dioda, ale v elektrickém obvodě na ni spadávají asi 2V. LED diody jsou konstruovány na optické signální návěstí a plně dnes nahradily žárovky. Nejsou určeny pro velká osvětlení, tudíž jejich výkon je malý. V obvodě je nutno LED diodu proudově omezit, jinak se dioda prorazí (spálí). LED dioda potřebuje ke svému svitu jen několik desítek mA. Diody se dělají nejčastěji červené, žluté a zelené. V poslední době se můžeme setkat i s kombinovanými barvami. LED dioda má potom 3 vývody.
[elektronika]

fotoodpor
Je elektronická součástka využívající materiály, které mění svůj reálný odpor při různých osvětleních. Definujícím parametrem je citlivost, nebo-li ohmická změna při určité změně osvětlení. Nejčastěji se fotoodpory používají na reakci viditelného světla. Lze však technologicky zajistit i selektivnější oblast vlnové délky. Fotoodporu se používá v čidlech pro spínání pouličního osvětlení a při podobných aplikacích. Konstrukčně fotoodpor může vypadat různě, specifikuje ho otvor pro průchod světla. Fotoodpor není konstruován na větší výkon. Jeho parametry udává typové označení a zpravidla nás informují o závislosti světla a odpru pouze grafy. Fotoodpor dnes nahrazují fotodiody.
[elektronika]

fotodioda
Je aktivní polovodičová součástka reagující na světelné záření. Její hlavní specifikou je to, že její reakce na světlo je vznikem rozdílností potenciálů na PN přechodu. Při dosažení určité hranice osvětlení je přechod příliš dotovaný částicemi a je schopný dodávat elektrickou energii jako baterie. Definujícími parametry jsou: vzniklé napětí, vnitřní odpor (resp. proud). Fotodioda se konstrukčně řeší jako článek nebo do tvaru LED. Článkové řešení umožňuje skládat individuální zdroje elektr. energie. Obecně platí, že článek fotodiody dodává velmi málo elektrické energie. I velké plochy solárních článků nedosahují velkých výkonů. Solárních článků se využívá u nízkovýkonových spotřebičů jako jsou kalkulačky a pod. S výhodou se používají v kosmonautice, kde se ve vesmíru rozbalí velké plochy solárních článků.
[elektronika]

fototranzistor
Je aktivní polovodičová součástka pracující s řízenými dvojicemi přechodů. Jedná se o obdobu klasického tranzistoru s tím rozdílem, že přechod je ovládán světelným zářením. Dle osvětlení (dotování) se mění napěťové a proudové parametry přechodů. Dle použitého zapojení se dá využít jednotlivých efektů. Ačkoliv je báze nahrazena otvorem pro světlo, může fototranzistor místo 2 nožiček mít i vyvedenou bázi, která může řídit citlivost fototranzistoru. Fototranzistoru se používá i v optočlenech. U fototranzistoru se nepředpokládá přílišné zatížení. Definující parametry jsou obdobné jako u tranzistoru. Zvláštností je charakteristika ukazující závislost ostatních veličin při různých osvětleních. Grafy jsou hlavním zdrojem informací při návrhu obvodů s fototranzistorem.
[elektronika]

optočlen
Je aktivní složená elektronická součástka obsahující fotodiodu a fototranzistor. Oba tyto elementy jsou naladěny na jednu vlnovou délku. Její velikost není podstatná. Obecně platí čím je vyšší frekvence záření, tím kratší obdélníkové průběhy může optočlen přenášet. Optočlen není považován za součástku pro výkonové použití, jeho hlavním úkolem je přenášet informace a fyzicky oddělit dva elektrické obvody. Konstrukční řešení fotooptočlenu je do formy IO s 4 nebo 6 nožičkami. Občas je vyvedena i báze fototranzistoru, kterou můžeme snížit (i zvýšit) citlivost fototranzistoru. Optočlen se může dle svých vnitřních parametrů chovat digitálně nebo analogově. Digitální optočlen má vlastnosti spínavější (nízké h21e) a analogový optočlen se snaží lineárně reagovat na průchod proudu fotodiodou (vyšší h21e).
[elektronika]

integrovaný obvod
IO je integrovaná polovodičová součástka disponující vstupně výstupními vodiči. IO klasifikuje vnitřní zapojení, které určuje jeho funkci. IO zpravidla má více vstupních vodičů, proto je konstrukčně řešena do tvaru 'švába'. IO se dělí na číslicové a analogové. Číslicové IO jsou zpravidla složitější a nepředpokládá se větší odběr proudu. Analogové IO jsou také nazývány operačními zesilovači. IO klasifikuje i stupeň integrace, který je důsledkem použité technologie výroby. IO je vytvořen na destičce (čipu), do kterého jsou implementovány i nevýkonové pasivní součástky (odpory a kondenzátory). Implementace kondenzátorů s vyššími kapacitami sebou nese značné prostorové problémy. U analogových IO jsou kondenzátory řešeny externě. Označení IO je provedeno číselným potiskem. U IO s vyšším stupněm integrace se značně projevují parazitní kapacity, které omezují pracovní kmitočet.
[elektronika]

15alt=Zobrazit předchozí záznamy Zobrazit další záznamy




 Wikipedie   Seznam stránek   Kapitoly témat   Významné servery   Klíčová slova 








Otevře hlavní stranu společnosti AmaPro