Astrologie Astronomie Bankovnictví Biologie Botanika Cirkev Cizí slova Digitální technika Digitální fotografie Digitální televize Elektronika
Evropská unie GPS navigace Historie a dějepis Chemie Informační technologie Kancelář Kominictví Kosmetika Lékařství Německý jazyk Osobnosti světa Osobnosti vědy
Právo a zákon Psychologie Škola Telekomunikace Videotechnika Výchova Vzduchotechnika Wifi technika Zbraně Zdravá výživa Zdravotnictví Zubařství
   
Výpis pojmů v modulu [skola] od: 1 záznamu

Vyjmenovaná slova B
být (bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, …, kdybych, kdybys, kdyby, …, bytí, živobytí, bývat, bývalý, byt, bytná, bytový, bytelný, bytost, bydlit, bydliště, obydlí, bydlo (tj. příbytek, živobytí), dobýt, dobyvatel, dobytek, dobytče, dobytkářství, nabýt, nabývat, nábytek, obývat, obyvatel, obyvatelstvo, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, přebýt, přebývat, přebytek, přibýt, přibývat, příbytek, ubýt, ubývat, úbytek, zbývat, zbytek, zabývat se), obyčej (obyčejný), bystrý (bystře, bystrost, bystřina, Bystřice), bylina (býlí, býložravec, černobýl, zlatobýl), kobyla (kobylka, Kobylisy), býk (býček, býčí, býkovec), babyka; Bydžov, Přibyslav, Bylany, Hrabyně; Zbyněk. pozor !: bít jako tlouci, bidlo jako tyč, nabít ( pušku)

[skola]

Vyjmenovaná slova F
V češtině neexistuje slovo českého původu, které by obsahovalo y po souhlásce f.
po f se y v domácích slovech nepíše: fičet

[skola]

Vyjmenovaná slova L
slyšet (slyšitelný, slýchat, nedoslýchavý), mlýn (mlynář, mlýnice), blýskat se (blýsknout se, zablýsknout se, blýskavice, blýskavý, blyštět se), polykat (zalykat se), vzlykat (vzlyknout, vzlyk, vzlykot), plynout (uplynout, rozplynout se, rozplývat se, splynout, splývat, oplývat, vyplývat, plynulý, plyn, plynný, plynárna, plynoměr, plynojem), plýtvat, lysý (lysina, lyska, Lysá, Lysolaje), lýtko, lýko (lýčí, lýčený (tj. lýkový), lýkovec, lýkožrout), lyže (lyžovat, lyžař), pelyněk, plyš, slynout, plytký, vlys (vlýsek, vlysový); Volyně. pozor !: mlít obilí, líčený jako strojený, vlis od lisovat

[skola]

Vyjmenovaná slova M
my (zájmeno 1. os. mn. čísla), mýt (mycí, myčka, umýt, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlař, mydlina), myslit i myslet (mysl, myšlenka, pomyslit i pomyslet, pomýšlet, přemýšlet, vymyslit i vymyslet, vymýšlet, výmysl, úmysl, usmyslit si i usmyslet si, smýšlení, smyšlenka, smysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, myslivec, myslivna, Nezamysl, Nezamyslice, Přemysl, mýlit se (mýlka, mylný, omyl, zmýlená), hmyz (hmyzí, hmyzožravec), myš (myší, myšina), hlemýžď, mýtit (mýtina, vymýtit, vymycovat), zamykat (odmykat, nedomykat, vymykat se, výmyk, vymycovat), smýkat (smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk), dmýchat (rozdmýchat, dmychadlo i dmýchadlo), chmýří, nachomýtnout se (ochomýtat se), mýto (mýtné, Mýto), mykat (mykaný), mys, sumýš; Litomyšl, Kamýk.

[skola]

Vyjmenovaná slova P
pýcha (pyšný, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, Přepychy), pytel (pytlovina, pytlák, pytlačit), pysk (pyskatý, ptakopysk, Solopysky), netopýr, slepýš, pyl (opylovat), kopyto (sudokopytník), klopýtat (klopýtnout), třpytit se (třpyt, třpytivý, třpytka), zpytovat (jazykozpyt, nevyzpytatelný), pykat (odpykat), pýr (pýřavka), pýří, pýřit se (zapýřit se, pýřivý, čepýřit se), pyj; Chropyně, Pyšely, Spytihněv. pozor !: pil (od slovesa pít), slepíš (od slovesa slepit), opylovat (květy) x opilovat (nehty)

[skola]

Vyjmenovaná slova S
syn (synovský, synovec, zlosyn), sytý (sytost, dosyta, nasytit, nenasytný), sýr (syreček, sýrař, sýrárna, syrovátka), syrový (syrovinka), syrý (tj. syrový), sychravý (Sychrov), usychat i usýchat (vysychat i vysýchat), sýkora (sýkořice), sýček, sysel, syčet (sykat, sykot), sypat (sypký, sýpka, sypek, nasypat, násyp, násypný, osypaný, vysypat, zasypat, zásyp); Bosyně. pozor !: sirý jako osiřelý, sirup, sípat jako chraptět, sivý jako šedý, sýrový (ze sýra) x sírový (ze síry)

[skola]

Vyjmenovaná slova V
vy (zájmeno 2. os. mn. čísla), vykat, vysoký (vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, vyvýšit, vyvýšenina, zvýšit, převyšovat, Vyšehrad), výt (zavýt), výskat (výskot, zavýsknout), zvykat (zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navykat, navyknout, návyk, odvykat, odvyknout, obvyklý), žvýkat (žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, žvýkačka), vydra (vydří, vydrovka, Povydří), výr (‚pták‘), vyžle, povyk (povykovat), výheň, cavyky, vyza; Vyškov, Výtoň. pozor !: vír jako pohyb vody vzduchu, vískat (ve vlasech), vít jako vinout, vížka jako malá věžička, visutý od viset

[skola]

Vyjmenovaná slova Z
brzy, jazyk (jazýček, jazykozpyt, jazykověda, dvojjazyčný, jazylka), nazývat (se) (vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se); Ruzyně pozor !: brzičko, zívat, nazívat se (stále zívat)

[skola]

ampérův zákon
Ampérův zákon celkového proudu je fundmentálním vztahem popisujícím magnetické pole a jeho vztah k elektrickému proudu, kterým je vytvářené.

Pro magnetické pole tak představuje obdobný základní zákon, jako je pro elektrostatiku zákon Gaussův.

Zákon byl nazván na počest zakladatele teoretické elektrodynamiky André-Marie Ampera. Je tomu také proto, že ho lze odvodit z Amperem objeveného zákona pro magnetickou sílu. (Někdy se však zákon celkového proudu označuje jako 'Oerstedův zákon'.)

Zákon byl formulován pro stacionární elektromagnetické pole a James Clerk Maxwell ho dále zobecnil pro nestacionární pole ve své první sadě Maxwellových rovnic.


Elektrický proud, který prochází vodičem vytváří magnetické pole v okolí vodiče. Směr je orientován na základě pravidla pravé ruky.

Jako Ampérův zákon bývá v české i zahraniční fyzikální literatuře označováno několik důležitých vztahů, týkajících se magnetického pole a jeho působení.

Některé zdroje [2][3][4] označují jako Ampérův zákon vztah, který stanoví sílu, kterou působí magnetické pole s danou magnetickou indukcí na element vodiče protékaného daným elektrickým proudem - tzv. Ampérův zákon pro sílu v magnetickém poli (někdy označován jako 'Ampérův vzorec'[5])
Jiné publikace [6][7][8] označují jako Ampérův zákon vztah pro sílu vzájemného magnetického působení dvou vodičů protékaných danými elektrickými proudy - tzv. Ampérův zákon pro sílu mezi dvěma vodiči (někdy označován jako 'Ampérův vzorec' nebo, protože může být považován za spojení předchozího Ampérova silového zákona se zákonem Biotovým-Savartovým, je výjimečně označován jako 'zákon Biotův-Savartův-Laplaceův-Oerstedův-Ampérův')
Třetí skupina publikací[11][12] pak označuje jako Ampérův zákon tzv. Ampérův zákon celkového proudu (někdy označovaný jako 'Oerstedův zákon'[13]).
Ampérovy zákony silového působení magnetického pole najdete v článku Ampérův silový zákon.

[skola]

archimédův zákon
Archimedův zákon je fyzikální poučka z hydrostatiky, která říká:

Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, rovnající se tíze kapaliny stejného objemu jako je ponořená část tělesa.

Archimédův zákon platí nejen pro kapaliny, ale i pro plyny.

Zákon je pojmenován podle řeckého matematika a fyzika Archiméda. K objevu se váže historka, podle níž Archimédés přišel na jeho podstatu při koupeli. Přemýšlel, jak odhalit podvod klenotníka, který nahradil zlato v královské koruně za jiný méně ušlechtilý kov. Samotná myšlenka jej napadla při pozorování hladiny vody ve vaně, do které se ponořil. Objev jej prý uvedl do takového tranzu, že pobíhal nahý po městě s výkřiky „Heuréka“ (Našel jsem!).

[skola]

avogadrův zákon
Avogadrův zákon je důležitý fyzikální zákon, který lze formulovat následujícími slovy:

Stejné objemy všech plynů obsahují za stejného tlaku a teploty vždy stejný počet molekul.

Máme-li dva různé plyny, přičemž hmotnost jedné molekuly prvního plynu je m1 a hmotnost jedné molekuly druhého plynu je m2, pak Avogadrův zákon říká, že za stejných podmínek obsahují dva stejné objemy V plynů stejný počet n molekul.

[skola]

biotovy zákony
Biotovy zákony lze pro rotační polarizaci formulovat následujícím způsobem:

Velikost stočení polarizační roviny je úměrná vzdálenosti, kterou světlo v látce urazilo.
Velikost pravotočivého a levotočivého stočení stejné látky se odlišuje pouze znaménkem.
Velikost stočení způsobené několika vrstvami látky se algebraicky sčítá.
Velikost stočení klesá s rostoucí vlnovou délkou světla uměrně druhé mocnině.

[skola]

biotův-savartův zákon
Biotův-Savartův zákon (také někdy nazývaný Biotův-Savartův-Laplaceův zákon) popisuje magnetickou indukci, která vzniká díky pohybujícímu se náboji.

Pojmenován byl podle dvou francouzských matematiků - Jean -Baptiste Biotovi a Félixi Savartovi. Společně s Ampérovým zákonem o síle působící na náboj v magnetickém poli je základním zákonem magnetostatiky.

[skola]

boyleův-mariottův zákon
Boyleův–Mariottův zákon, zvaný též Boyleův zákon je termodynamický vztah pro izotermický děj probíhající v ideálním plynu stálé hmotnosti.

Boyleův-Mariottův zákon je platný pro ideální plyn. U reálného plynu však mohou (zejména při nízkých nebo naopak velmi vysokých teplotách) nastat značné odchylky od tohoto zákona, zejména vzhledem k tomu, že v ideálním plynu nejsou uvažovány žádné mezimolekulové síly (tvorba vicemolekulových komplexů při nízkých teplotách) ani změny chemického složení s teplotou (disociace molekul při vysokých teplotách. Teplota, při které se součin p.V se změnou tlaku nemění, se nazývá Boyleova teplota.)

Boyleův-Mariottův zákon objevil roku 1662 irský přírodovědec Robert Boyle. Podle některých historiků vědy však velmi pravděpodobně jeho exaktní matematickou formulaci nevypracoval sám Boyle (vzhledem k jeho menším znalostem matematiky), ale spíše jeho asistent Robert Hooke. Ten také vyvinul vývěvu, potřebnou k experimentálnímu ověření tohoto vztahu. Nezávisle na nich dospěl ke stejnému zjištění v roce 1676 i francouzský fyzik Edme Mariotte.

Boyleův-Mariottův zákon je historicky prvním zákonem, popisující izoproces ideálního plynu (v tomto případě izotermický děj). I když se tepelnou roztažností vzduchu zabýval již Guillaume Amontons (*1663, rok po objevu Boyleova zákona), první přesné měření publikovali až v roce 1802 nezávisle na sobě Joseph Louis Gay-Lussac a John Dalton.)

[skola]

brewsterův zákon
Brewsterův úhel (též polarizační úhel) je úhel, při kterém dochází k polarizaci světla při odrazu.

Polarizací světla odrazem se zabýval již Etienne-Louis Malus (viz Malusův pokus) v roce 1808. Vzhledem k nedostatečné kvalitě používaných materiálů (skel) však nebyl schopen nalézt vztah mezi polarizačním úhlem a indexem lomu. V roce 1815 použil David Brewster kvalitnější materiály a výsledkem jeho experimentů byl Brewsterův zákon.

Pokud světlo dopadá na rozhraní dvou prostředí, pak se část dopadajícího světla odráží zpět do prvního prostředí a část se láme do prostředí druhého.

Je-li úhel dopadu roven polarizačnímu úhlu, jsou odražený a lomený paprsek vzájemně kolmé.

Z teorie elektromagnetického pole lze dokázat, že při polarizaci lomem je lomený paprsek polarizován pouze částečně. V lomeném paprsku převládají kmity ležící v rovině dopadu.

[skola]

charlesův zákon
Charlesův zákon je termodynamický vztah pro izochorický děj probíhající v ideálním plynu.

Teplotní rozpínavost vzduchu určil francouzský fyzik Jacques Alexandre César Charles už v roce 1787 nezávisle na Gay-Lussacovi a Daltonovi, avšak veřejnost se o jeho výsledcích dozvěděla až na základě Gay-Lussacova článku, proto bývá tento zákon někdy také označován jako Gay-Lussacův izochorický zákon.

[skola]

coulombův zákon
Coulombův zákon vyjadřuje vztah mezi elektrickým nábojem a elektrickou silou:

Velikost elektrické síly, kterou na sebe působí dvě tělesa s elektrickým nábojem, je přímo úměrná velikosti nábojů Q1, Q2 a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti r.

Ekvivalentní s Coulombovým zákonem je Gaussův zákon elektrostatiky.

[skola]

daltonův zákon
Daltonův zákon pojmenovaný po svém objeviteli Johnu Daltonovi zní:

Tlak směsi plynů je roven součtu parciálních tlaků.
Vyjádřeno matematicky, celkový tlak P směsi n plynů můžeme definovat jako součet parciálních tlaků jednotlivých plynů obsažených ve směsi

[skola]

darcyho zákon
Darcyho zákon je matematický vztah, který definuje rychlost průtoku kapaliny nebo plynu pevným porézním tělesem. Jedná se o lineární závislost mezi filtrační rychlostí tekutiny vf (resp. průtočným množstvím Q) a piezometrickým (hydraulickým) gradientem I.

Platnost Darcyho zákona
Zákon vyjadřuje lineární závislost rychlosti proudění na rozdílu tlaků proudícího média a vzdálenosti sledovaných bodů. Četné experimenty ukazují, že tato lineární závislost platí pro velký rozsah hodnot hydraulického gradientu a pro většinu obvyklých hornin a zemin. Odchylky od platnosti Darcyho zákona jsou zjišťovány při malých gradientech hydraulické výšky ve velmi jemnozrnných materiálech a také u hrubozrnných materiálů, pokud gradient hydraulické výšky překročí jistou mezní hodnotu. V prvém případě mluvíme o prelineárním proudění, ve druhém o postlineárním proudění.

K postlineárnímu proudění dochází, pokud setrvačné síly v proudící tekutině začnou převažovat nad silami vazkými a v prostoru pórů nastane významné turbulentní proudění. Indikátorem je kritická hodnota Reynoldsova čísla Re.

Hálek a Švec (1973) uvádějí, že v porézním prostředí Re splňuje nerovnost 1 < Re < 10 Položíme-li Re = 1, dosadíme-li dále za velikost toku hodnotu vs = 2,5.10-3 m/s a za kinematickou viskozitu vody hodnotu pro běžné teploty podzemní vody ? =1,31.10-6 m2/s, dostaneme jako podmínku platnosti Darcyho zákona nerovnost d ? 5,24.10-4 m. Tato hodnota odpovídá hrubému písku. Z toho je vidět, že je velmi málo pravděpodobné překročení meze platnosti Darcyho zákona pro běžné přírodní materiály.
Prelineární proudění bývá pozorováno u materiálů charakterizovaných velmi malými zrny a póry a velkým specifickým povrchem (spraše, jíly). Příčinou prelineární odchylky od Darcyho zákona je skutečnost, že v těchto materiálech je prakticky veškerá voda v pórech v kontaktu s pevnou fází, má formu hygroskopické nebo obalové vody a je tudíž víceméně nepohyblivá. V takovém případě existuje určitá prahová kladná hodnota velikosti gradientu tlakové výšky, při jejímž překročení teprve dochází k pohybu vody.

Darcyho zákon se všeobecně přijímá jako zákon určující pohyb podzemní vody, platí však v zásadě pouze pro laminární proudění v určitém rozsahu rychlostí.

Používá se především v hydrogeologii nebo stavebnictví při projektování způsobů odvodňování stavebních jam apod.

Podstatné je, že množství pronikající kapaliny je přímo úměrné tlakovému gradientu (ha - hb) a nepřímo úměrné protékané vzdálenosti. Velikost konstanty k se určuje pomocí čerpacích nebo stoupacích zkoušek případně laboratorně na neporušených vzorcích horninového materiálu.



[skola]

druhý termodynamický zákon
Druhý termodynamický zákon (též druhý termodynamický princip[1], druhá hlavní věta termodynamická[2] nebo nesprávně[3] druhá termodynamická věta[4]) je důležitý termodynamický zákon určující přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají.

První termodynamický zákon je zákonem kvantitativním, který říká, že všechny druhy energie jsou kvantitativně ekvivalentní (rovnocenné) a vzájemně je lze transformovat. Tedy z hlediska tepelné energie ji lze jako formu energie přeměňovat na jiné formy.

Druhý termodynamický zákon je kvalitativní, uvádí jak probíhají tepelné děje v případě, že je tepelnou energii možno přeměňovat s určitým omezením. Je empirický a pravděpodobnostní.


Veličina, která charakterizuje směr vývoje systému se nazývá entropie.


První termodynamická věta představuje zákon zachování energie. Podle tohoto zákona nemůže energie samovolně vznikat nebo zanikat, ale může se pouze měnit na jiný druh energie. Takže např. spotřeba jistého množství tepla se projeví mechanickou prací, vykonáním určité práce vznikne odpovídající množství tepla apod.

Mohlo by se tedy zdát, že přeměna energie může probíhat neomezeně v obou směrech. Ze skutečnosti však víme, že to není pravda. Práci lze téměř beze zbytku přeměnit (např. třením) na teplo. Příkladem může být roztočené kolo na hřídeli, které se po určitém čase vlivem tření zastaví, přičemž dojde ohřátí ložiska a hřídele kola. Neznáme však žádný podobně jednoduchý způsob, kterým by bylo možno využít tepelnou energii kola k jeho roztočení.

Při styku dvou těles, která tvoří izolovanou soustavu, bude teplo samovolně přecházet z tělesa teplejšího na těleso chladnější. Tento stav potrvá tak dlouho, dokud nedojde k vyrovnání teplot obou těles, tj. k rovnovážnému stavu. K dosažení počátečního stavu by bylo nutné, aby teplo samo přecházelo z tělesa chladnějšího na těleso teplejší. Takový děj však v izolované soustavě nemůže nastat.

Takové děje (stavové změny), které probíhají bez vnějšího působení pouze jedním směrem, nikoli však opačným, se nazývají změny nevratné (ireverzibilní). Děj, který může probíhat v obou směrech, se nazývá vratný (reverzibilní).

Nevratnost změny nespočívá v tom, že by nebylo možné dosáhnou výchozího stavu soustavy, ale v tom, že tohoto stavu nelze dosáhnou pouhým obrácením postupu. Říkáme také, že nepostupujeme po stejné cestě. K dosažení počátečního stavu soustavy je třeba vynaložit vnější energii, tzn. energii ze zdroje, který není součástí izolované soustavy.


Prakticky všechny děje probíhající v přírodě lze považovat za nevratné. Vždy se totiž část mechanické energie mění na teplo, popř. dochází ke styku tělesa teplejšího s chladnějším. Vratné děje jsou tedy jen určitou idealizací, která nám pomáhá pochopit přírodní jevy.

Slovní formulace obvykle konstatuje existenci jednoho typu nevratných dějů, přičemž nevratnost ostatních dějů lze z této definice odvodit. Existují tak různé, ale obsahově rovnocenné formulace této věty.

Clausiusova formulace
Teplo nemůže při styku dvou těles různých teplot samovolně přecházet z tělesa chladnějšího na těleso teplejší.
Teplo tedy nepřechází samovolně z prostředí o nižší teplotě do prostředí s vyšší teplotou. Tento přechod se v praxi nepotvrdil, ale není vyloučený.

W. Thomsonova a Planckova formulace
Nelze sestrojit periodicky pracující tepelný stroj, který by trvale konal práci pouze tím, že by ochlazoval jedno těleso, a k žádné další změně v okolí by nedocházelo.
Z praxe víme, že všechny druhy energií lze přeměnit na teplo. Obrácený přechod beze zbytku je z hlediska pravděpodobnosti nerealizovatelný a v praxi jej nepozorujeme.

W. Thomsonova a Ostwaldova formulace
Nelze sestrojit perpetum mobile druhého druhu.
Není možné sestrojit periodicky pracující stroj, který by jen přijímal teplo od určitého tělesa (ohřívače) a vykonával stejně velkou práci. Každý takový stroj pracuje, tak že přijímá od ohřívače teplo Q1 a chladiči odevzdá teplo Q2 (Q2 < Q1), přičemž vykoná práci W=Q1-Q2.

Carnotova formulace
Žádný tepelný stroj pracující mezi dvěma teplotami nemůže mít vyšší účinnost než Carnotův stroj pracující mezi stejnými teplotami.
Carathéodoryho formulace
V každém okolí každého stavu teplotně homogenního systému existují stavy, k nimž se není možno libovolně přiblížit adiabatickou změnou stavových parametrů.
Existují tedy adiabaticky nedosažitelné stavy.

[skola]

15alt=Zobrazit předchozí záznamy Zobrazit další záznamy




 Wikipedie   Seznam stránek   Kapitoly témat   Významné servery   Klíčová slova 








Otevře hlavní stranu společnosti AmaPro